William Shockey, John Bardeen a Walter Brattain prezentovali 23. 12. 1947 schopnost polovodičové triody zesilovat napětí. Bellovy laboratoře uveřejnily tento převratný vynález až o půl roku později a J. R. Pierce pak vymyslel nové součástce jméno TRANsfer reSISTOR [1]. Nobelova cena za fyziku byla za tento objev udělena těmto třem autorům se zpožděním až v roce 1956. Už ve vzpomenutém televizním interview pamětníka a nositele Nobelovy ceny G. E. Smitha opatrně zaznělo, že W. Shockley měl sice velké ego, ale hlavním teoretikem a mozkem týmu byl skromný J. Bardeen, který pak obdržel i druhou Nobelovu cenu za objevy v oblasti supravodivosti pro magnetickou rezonanci [3]. Ale stejně jako Edison nevynalezl žárovku, Bell telefon a Marconi bezdrátovou telegrafii, tak i tato trojice tranzistor pouze znovuobjevila. Tím padají i konspirační bláboly, že rozhodně není náhodou, že objev tranzistoru se časově shoduje s pádem UFO v Roswellu. Ale třeba někomu ty talíře padají na hlavu častěji a ostatní incidenty MIB debilizátorem úspěšně maskují. Vynálezcem tranzistoru, který ho nejen patentoval, ale i prakticky sestrojil už v roce 1925 je Julius Edgar Lilienfeld [2]. Byl to univerzální vědec a mimo jiné se podílel i na konstrukcích vzducholodí Graph Zeppelin. K objevu polem řízených tranzistorů ho přivedla jeho práce pro firmu Amrad Ic na tenkých izolačních vrstvách oxidu hlinitého v elektrolytických kondenzátorech. Když už ne slávy, dožil se tento ukrajinský rodák a absolvent Humboldtovy univerzity, který kvůli svému židovskému původu nakonec emigroval do USA, neuvěřitelného rozšíření svého vynálezu, protože umírá až v roce 1963.