Jako vždy je možné začít armádou, protože přesně počítat potřebovalo nejen dělostřelectvo, ale i letectvo potřebovalo rychle spočítat přesné svržení bomb. Takže za války nebyla jen Enigma ale byl už i supertajný analogový počítač Norden bombsight [1]. V té době rychlé výpočty kromě čistě elektromechanických řešení už začínala umožňovat i elektronika prostřednictvím analogových počítačů. A základem analogového počítače je speciální zesilovač pro matematické operace. Tyto operační zesilovače [4] se vlastnostmi blíží ideálnímu zesilovači napětí a jejich vlastnosti určují zpětné vazby. Zesilovače se zápornou zpětnou vazbou v roce 1927 vynalezl Harold Stephen Black a je to pěkná historka. Za prosluněného rána v 8:15 1. srpna 1927 si na trajektu do práce na zakoupené noviny New York Times načmáral princip a odvodil známý Blackův vztah pro zesilovač se zápornou zpětnou vazbou [2]. Na konečné realizaci zpětnovazebního zesilovače se pak podíleli i jeho kolegové, inženýři Bellových laboratoří Harry Nyquist a Hendrik Bode. Ke konstrukci operačního zesilovače bylo zapotřebí dořešit ještě vstupní rozdílový stupeň a pak samozřejmě nahradit elektronková (1941) a později tranzistorová diskrétní řešení (1961) integrovanými obvody. První integrovaný operační zesilovač μA709 ve firmě Fairchild pak zkonstruoval Robert John (Bob) Widlar spolu s Davidem Talbertem (1963) [3] a vzápětí v roce 1967 pak i první integrovaný stabilizátor napětí µA723 [6].